Na projektech se práce často nezasekne proto, že by neexistovalo řešení. Zasekne se ve chvíli, kdy není jasné, kdo má dané řešení schválit, do kdy má rozhodnutí padnout a jaký bude další postup, pokud rozhodnutí nepřijde.

V praxi to bývá velmi nenápadné. Dodavatel čeká na potvrzení detailu, projektant má připravenou variantu řešení, investor potřebuje interní souhlas a nájemce si ověřuje dopad změny na provoz. Každý z účastníků má k rozhodnutí svou část informací, ale pokud nejsou jasně nastavené role a odpovědnosti, čas běží bez výsledku.

Čím více stran do projektu vstupuje, tím důležitější je mít od začátku nastavený rozhodovací proces. Ne kvůli administrativě, ale proto, aby se jeden detail nezměnil v několik dnů čekání a následně v posun dalších navazujících prací.

Dobře řízený projekt proto nestojí jen na technickém řešení. Stejně důležité je vědět, kdo rozhoduje, v jakém čase, na základě jakých podkladů a jak se rozhodnutí promítne do dalších částí projektu.

Projekt nemusí zdržet pouze složitá technická chyba. Někdy stačí, že všichni mohou rozhodnout, ale nikdo nechce být první.